Passo dell'Aprica, 2. část

Původ názvu Passo dell'Aprica
Jak uvádí Ital Giovanni da Lezzo, původně se průsmyk nazýval "Montagna di Camuzone". Kolem kostela Svatého Petra brzy vznikla malá osada, která územně spadala do obce Valtellina. Nicméně hraniční linie byla poněkud sporná, takže 25. září 1572 bylo na zasedání zúčastněných stran přijato opatření o zřízení přesné hranice. V té době měl průsmyk název také "St. Peter", ale také "Auriga" nebo "Abriga". Tento název byl odvozen od vesnice na severní straně přechodu, "Zapelli d'Aruriga". Tudy vedla cesta přes nebezpečná stoupání a plošiny po dlouhé kilometry podél skal. Kolem roku 1600 pak došlo k rozsáhlým přestavbám, takže pak mohli této silnice využívat i jezdci na koních a zvířata táhnoucí náklady.

Na cestě do moderní éry
V 70. a 80. letech minulého století sem bylo naplánováno spojení rychlostní silnicí, které by umožnilo průjezd průsmyku Aprica tunelem. Takovéto úmysly měli tamní plánovači i s dalšími místy, jako bylo propojení průsmyku Maloja (Majola Stelvio), resp. Stilfser Jochu rychlostní silnicí s údolím Val Camonica. Protože se nakonec žádný z těchto projektů rychlostních silnic neuskutečnil, nezačal se ani budovat tunel do Apricy.

Ještě předtím, na konci 19. století, byl u Apricy plánován železniční projekt, a sice úzkorozchodná železnice do Tirana, jako součást Berninské železnice, přes průsmyk Passo Tonale na město Trento. Dále se tehdy naplánovala výstavba úzkorozchodné železnice přes průsmyky Passo del Maloja a Passo del Forno a přes řeku Inn. Spolu se stejně úzkorozchodnou železnicí Rhätische Bahn v Graubündenu tu měla vzniknout rozsáhlá a výkonná síť úzkorozchodných železnic, jež by sloužila především ekonomickému rozvoji a turistickým zájmům této centrální, ale jinak poněkud izolované oblasti. Nutno dodat, že tyto plány se uskutečnily a zmíněná železnice slouží dosud a to velmi dobře.

Dnes je v průsmyku Passo dell'Aprica významný zimní sportovní areál.